Smrt je jen začátek

11. března 2017 v 13:31 | Asterius
Tato vyrytá slova četla Evelyn na vnitřní straně sargofágu ve filmu Mumie (1999), který jistě znáte. Věta vyznívá trochu tajemně, a také nenechává nikoho na pochybách, že předpovídá, co jistě bude. Zatímco na začátku filmu se vztahuje k obživnutí mumie Imhotepa, který se má později stát nepřemožitelným, na konci má jiný nádech. Evelyn větu říká způsobem, který snad každého nutí k zamyšlení.

Dokud se neobjevil atheismus, tak se nejspíš nenašla žádná civilizace, která by tvrdila, že neexistuje posmrtný život. Že smrt neznamená definitivní konec, je vidět na případech zážitků blízké smrti. Dokonce známe případy, kdy byl člověk mrtvý i několik dní, a přesto se vrátil k životu. A nikdo z takových netvrdil, že po smrti nic není.
Lidská rozumová duše je to, co člověka odlišuje od zvířat. Duše je naše já, naše sebevědomí. Zatímco tělo se skládá z mnoha částí, které lze odebrat, ze svého já nemůžeme nic oddělit, ubrat. Duše je nedělitelná. A cokoliv je nedělitelné a nehmotné, nemůže zaniknout. Proto lidská duše je nesmrtelná.

Je smrt, a pak věčnost. Smrt je opravdu začátkem, vstupní branou věčnosti. Jaká asi věčnost je? Jestliže dosud neznáme nějaké zřetelnější rysy věčnosti, můžeme s jistotou alespoň říct, že věčnost je docela jiná skutečnost. Žijeme a pohybujeme se v čase, v okolním prostředí i v nás dochází neustále ke změnám. Ale věčnost je zcela odlišná. Čas neexistuje a ke změnám docházet nemůže. Při pomyšlení na věčnost, ve které bych se měl najednou ocitnout, v úplně jiném světě, který jsem nikdy nezažil, si to celé představuji, jakobych se měl vmžiku ocitnout v kosmu. Je to úplně jiný svět, člověk by musel zůstat v němém údivu a jeho pocity by bylo velmi těžké popsat.
Ve vesmíru se lidskému oku vše jeví tak stálé, nesmírné a všepřesahující. Celé to dává víc tušit o věčnosti. Ale věčnost není ani vesmír, ta je ještě víc odlišná. Ve věčnosti nelze pomyslet, že něco se stane v přístím okamžiku nebo za nějakou dobu. Všechno je jen přítomný okamžik, který trvá stále. A nezmění se. Jaká ale je tato neměnná skutečnost - věčnost?

V konečném důsledku může být jen dvojí. Šťastná (Nebe), nebo nešťastná (peklo).
Nebe je popisováno jako blažené nazírání duše na Pána Boha. Už za svého života, i když určitě ne jako v Nebi, podobné patření na Pána Boha zažili někteří svatí. Něco takového se dá velmi těžko zprostředkovat. I když někteří světci popsali své zážitky, pro mnohé lidi takové popisy jsou špatně uchopitelné. Proto je uváděn příklad, který může být tím nejnepatrnějším náznakem onoho blaženého patření, o kterém se můžete dočíst. Každý z nás totiž mohl zažít situaci, kdy zůstal něčím doslova fascinován. Na příklad nějakým obrazem, u kterého se najednou zastavil a zůstal na něj hledět. A to tak, že skoro nedýchal, nevnímal nic kolem sebe, jen předmět, na který byl celou svou bytostí upoután. S tím prožívá nejniterněji pocit jakéhosi štěstí, je to zcela neopakovatelný prožitek. V tom němém úžasu přestane pro člověka existovat svět kolem i čas, najednou je úplně jinde, nemůže se nabažit a tímto prožitkem by mohl strávit věčnost.
Naproti tomu peklo je naprosté neštěstí. Nic, co je zde na zemi, se s tím nedá srovnávat. I kdyby člověk byl na zemi na tom nejhůř, jak jen to jde, nepředstavitelně trpěl a bylo mu ubližováno, pořád je možnost, že smrtí se něco takového skončí. Na věčnosti ale taková možnost není. Pokud si někdo svým životem volí věčné neštěstí, ve věčnosti nemá vůbec žádnou naději na jakékoliv zlepšení a na konec svého trápení. Proto je peklo naprosté zoufalství. Byli jste už někdy zoufalí? Zoufalí tak, že jste nevěděli, jak řešit některou životní situaci a neviděli žádné východisko? Takový stav člověku působí velkou úzkost a trápení. Vzpomeňte si, jaký strašný stav to byl. Ale ve srovnání s věčností to byl jen náznak toho, jaké zoufalství má zavržená duše. Její utrpení se nikdy nezmění, není vůbec žádná naděje. Navěky a stále bude prožívat to největší zoufalství. I kdyby mohla povstat nadějná myšlenka, hned by se rozplynula kvůli jasnému vědomí o nezměnitelnosti zoufalého stavu. Věčné neštěstí, bez konce, bez sebemenší úlevy od utrpení, bez odpočinku.

Smrt je jen začátek - buď šťastné věčnosti, nebo věčného neštěstí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 11. března 2017 v 13:38 | Reagovat

Já věřím že po smrti naše duše poputuje do nového těla...

2 Asterius Asterius | E-mail | Web | 11. března 2017 v 13:42 | Reagovat

[1]: Tak to je pěkná hloupost. Duše a tělo tvoří jednotu, i to tělo nás nějak charakterizuje, proto je i ono důležité.

3 Siginitou Siginitou | Web | 28. března 2017 v 9:59 | Reagovat

Já věřím že až zemřeme tak s každým bude poté naloženo jak si kdo zaslouží :)
Ale docela se na smrt těším, zajímá mě co bude :)

4 Siginitou Siginitou | Web | 28. března 2017 v 9:59 | Reagovat

Já věřím že až zemřeme tak s každým bude poté naloženo jak si kdo zaslouží :)
Ale docela se na smrt těším, zajímá mě co bude :)

5 František František | Web | 31. března 2017 v 1:23 | Reagovat

Náhoda že jsem kliknul na koment u mého článku Na břehu řeky Styxx mě přivedla ke tvému.Jakoby moje životní zkušenost ve tvém článku pokračovala "Jakým směrem mohla dále jít" Naštěstí pro mě byla vybrána pokračující varianta nového začátku život ,a ta trvá již 48 roků.Ale drsný poznatek smrti z bezprostřední blízkosti mě provází stále.

6 Cecílie Cecílie | Web | 11. dubna 2017 v 13:20 | Reagovat

Věčné a vděčné téma. I když si myslím, že dříve lidé více věřili na peklo a ráj, stejně se nechovali líp.

7 Panda Panda | E-mail | Web | 12. dubna 2017 v 21:44 | Reagovat

Představa nedělitelnosti duše popírá otázky: Zvířata a rostliny nemají duši? Pokud ne, kde je hranice kdo má duši a kdo ne? Mezi zvířaty a člověkem není tak ostrá a jednoznačná hranice aby se rozlišilo kdo duši může mít a kdo ne. A pokud mají duši, tak mají i rostliny a liší se velikostí duše? Co v tom případě bylo s duší před narozením, kde se vzala? Mnohem lépe na to odpovídá představa duše jako božské substance, která se skrze nás projevuje v hmotném světě.

8 Asterius Asterius | E-mail | Web | 16. dubna 2017 v 11:19 | Reagovat

[7]: To je podnětný komentář.
Na otázku duše u různých živočichů a člověka už dávno odpověděl sv. Tomáš Aquinský. Ten učí, že i zvířata a rostliny mají duši, ale taková duše na rozdíl od duše člověka je složená a zaniká s tělem.
O velikosti duše asi nemůže být řeč. Jde ale o druh. Sv. Tomáš říká, že duše rostlin je živící, zvířata mají smyslovou a člověk má rozumovou duši.
A s tím souvisí i vznik duše. Živící a smyslová duše vznikají při plození, jedině rozumovou duši člověka tvoří všemohoucí Pán Bůh.
Všechno podrobně vysvětluje sv. Tomáš Aq. v Summě theologické http://www.cormierop.cz/Summa-teologicka-Icast.html
Všechno by to mělo být, myslím, vysvětleno v části 75. O ČLOVĚKU, JENŽ SE SKLÁDÁ Z PODSTATY DUCHOVÉ A TĚLESNÉ A NEJPRVE CO DO BYTNOSTI DUŠE

9 Panda Panda | E-mail | Web | 16. dubna 2017 v 11:46 | Reagovat

[8]: Nepřečetl jsem sice odkaz celý, spíše jsem hledal odpovědi, tak jestli bych mohl ještě dotaz zde. Myslím že mezi zvířaty a člověkem není tak jasná a jednoznačná hranice a tak mi není moc jasná ani hranice mezi smyslovou a rozumovou duší. Jsou lidé, kteří jsou např. postižení a rozumově jsou na úrovni zvířat. Mají rozumovou duši? A pak naopak jsou zvířata, která zvládají úkoly jako 3leté dítě, umí i rozumově skládat a používat slova (někteří papoušci, kočky), používat nástroje. A také zvířata umí projevovat radost nebo dělají věci pro "pozlobení" a vtip, jako když něco provedou rozpustilé děti. Tedy, zvířata jsou také schopna emocí a abstraktního myšlení, nejsou jen ovládána instinkty. Z toho mi vyplývá, že mezi zvířetem a člověkem není až tak velký rozdíl (hranice je nejasná) a tedy mají stejnou duši jako člověk.

10 Asterius Asterius | E-mail | Web | 16. dubna 2017 v 12:28 | Reagovat

[9]: Rozdíl mezi zvířetem a člověkem je právě v rozumu, který je vlastní jen lidem.
A tak samozřejmě i lidé nějak postižení mají rozumovou duši. Problém u nich je s mozkem. Jak jsem četl, uvádí se to tak, že mozek je nástrojem duše. A pokud není mozek docela v pořádku, tak ani projevy rozumové duše nemůžou být v pořádku. Přirovnání bylo takové, že ani nejlepší muzikant na rozbitý nástroj nezahraje překrásnou komposici.
Nelíbí se mi srovnávat dospělá zvířata s lidským batoletem, je to neadekvátní. Zvířata sice mají nějaké schopnosti, které ukazují na nějakou inteligenci, jenže ty nevyplývají z rozumu. Zvířata se naučí používat nástroje, ale jen na dost nízké úrovni a dál se nezdokonalují.
Podle mě zvířata nejsou vůbec schopna abstraktního myšlení. Po něčem takovém u nich není známky. Abstraktní myšlení se velmi výrazně projevuje v lidské řeči, mezi lidskou řečí a dorozumíváním zvířat je propastný rozdíl.

11 Panda Panda | E-mail | Web | 16. dubna 2017 v 15:40 | Reagovat

[10]: Zvažuji ještě rozdíly mezi člověkem a zvířetem, zda skutečně jen my máme duši od Boha. Např. člověk má schopnost žít bez jídla (z prány, vycházející z duše), tak váhám zda to opravdu zvířata nemohou, ale takový případ zatím nebyl popsaný. Inteligence, ta tedy nemusí být projevem duše (i počítače jsou "inteligentní"). A co emoce? Zvířata mohou cítit radost a smutek, to tedy není výsada duše? Abstraktní myšlení - ano, tam asi tedy bude rozdíl. I když nejsem si jistý zda správně chápu pojem abstraktního myšlení. Např. zvířata mívají sny, tedy u nich asi existuje něco jako představivost. Ale asi abstraktní myšlení znamená např. schopnost symboliky, což asi zvířata nebudou umět. Jako hlavní rozdíl člověka proti zvířatům se uvádí sebeuvědomění, Já. Nejsem si jistý co to vlastně znamená, možná schopnost vidět sám sebe jakoby jinýma očima, ze svého vnitřního Já na pozadí (=vzdálený božský pozorovatel)?

12 Asterius Asterius | E-mail | Web | 16. dubna 2017 v 19:59 | Reagovat

[11]: Zvířata emoce mají, to je snad dobře odpozorováno.
Myslím, že s tím abstraktním myšlením a sebeuvědoměním je to tak, jak píšeš. Akorát proč hned božský pozorovatel? Že sami na sebe můžeme pohlížet jakoby zpovzdálí, na tom není nic až tak nadpozemského. Nebo možná se to docela vymyká celému zbytku přírody, ale za "božské" bych to hned neoznačoval. :)

13 ratka ratka | 17. dubna 2017 v 9:11 | Reagovat

Moc podnětné zamyšlení, toto i článek o spánku. Moc děkuji, za mě ano. I když nevíme co se bude dít... naše nejhlubší víra (stav srdce) "nás dovede" tam či onam.

14 Saul Saul | 17. dubna 2017 v 13:06 | Reagovat

Zvirata projdou "zrcadlovym testem sebeuvedomeni"
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Zrcadlový_test_sebeuvědomění
Coz dokazuje,ze maji abstraktni mysleni a pojem o svem Ja.
Takove pitomosti,ze rozum je vlastni jen cloveku a zvirata ho nemaji se psaly opravdu jen ve stredoveku.
Dnes uz je prokazano,ze zadny podstatny rozdil mezi clovekem a zviretem neexistuje.
Neni zadna vlastnost ani schopnost,kterou by mel jen clovek a zvire ne.
Ma ji v jine podobe,ale ma.

15 Asterius Asterius | E-mail | Web | 17. dubna 2017 v 13:48 | Reagovat

[14]: Zrcadlový test je zajímavý. Ale tím abstraktní myšlení opravdu prokázáno není. Tedy pokud pojem abst. myšlení chápeme stejně.
Pokud zvířata mají také rozum, jak to, že se za tisíce let neposunula ani o píď?
A jestliže mají zvířata všechny vlastnosti jako člověk, jak to, že nedokážou opětovat úsměv, nesmějí se?
Rozdílů, které nelze překlenout, je dost. Ale trochu se tím dostáváme mimo téma článku.

16 Saul Saul | 17. dubna 2017 v 14:35 | Reagovat

Zvirata se posunuji neustale,rika se tomu evoluce.
Smat se samozrejme umi a smeji se
http://m.zoom.iprima.cz/jak-se-smeji-zvirata-poslechnete-si-to
Simpanz je schopen naucit se znakovou rec a komunikovat ji s clovekem...atd,atd.
Zadny prokazatelny rozdil mezi zviretem a clovekem neni.
Vsechny drive uvadene uz byly vyvraceny.

17 Saul Saul | 17. dubna 2017 v 14:43 | Reagovat

Tema clanku je typicky katolicky dogmatismus,ze ktereho se mi zveda zaludek.
Zapsklost,strach,nenavist...to vsechno nakonec vyusti v dogmata o vecnem pekle,"vecne nestesti bez konce..."
Tak nebudu rusit,"tesilo" mne.

18 Asterius Asterius | E-mail | Web | 17. dubna 2017 v 14:56 | Reagovat

[16]: [17]: No nevím, ale zvířata se pořád živí tím samým, ptáci si staví pořád stejná hnízda atd. atd. Tady opravdu žádné zdokonalení nepozorujeme.

Ta videa o "smíchu" zvířat nic neříkají. Bude to spíš projekce lidí. Každopádně když se rodiče usmějí na batole, tak to se usměje také. U zvířat tohle neexistuje.

Děkuji za zhodnocení článku, i když s ním nesouhlasím. Ale z posledního komentáře je skutečně cítit zapšklost, strach, nenávist. Proč vlastně?
Chápu, že téma o pekle není nic příjemného, to nikomu. Ale proto je potřeba nad tím zauvažovat, abychom se tomu vyhnuli.

19 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 24. dubna 2017 v 17:07 | Reagovat

UČ MĚ, JAK BÝT NÁBOŽENSKÝM FANATIKEM BEZ OSOBNOSTI! PROSÍM!

20 Asterius Asterius | E-mail | Web | 24. dubna 2017 v 17:11 | Reagovat

[19]: Komentáře se explicitním obsahem zde nejsou přípustné. Rovněž komentáře zcela nesouvisející s tématem a spam.
Děkujeme za pochopení.

21 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 24. dubna 2017 v 17:14 | Reagovat

UKAŽ MI, JAK JSI TOLERANTNÍ MILUJÍCÍ OSOBA, KTERÁ SRABÁCKY NEMAŽE KOMENTÁŘE!

22 Asterius Asterius | E-mail | Web | 24. dubna 2017 v 17:16 | Reagovat

[21]: Je mi líto, ale tohle je slušný blog, ne jako tvůj. Nerozuměla jsi mému poslednímu komentáři u tebe? Tak si ho přečti znova.

23 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 24. dubna 2017 v 17:21 | Reagovat

[22]: SATAN TĚ POSEDL ZBABĚLOSTÍ MAZAT KOMENTÁŘE!

24 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 24. dubna 2017 v 17:21 | Reagovat

NAUČ MĚ TO TAKY

25 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 24. dubna 2017 v 17:21 | Reagovat

NAUČ MĚ CPÁT SVOJE PŘESVĚDČENÍ VŠEM OKOLO

26 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 24. dubna 2017 v 17:22 | Reagovat

NAUČ MĚ BÝT NETOLERANTNÍ A AGRESIVNÍ

27 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 24. dubna 2017 v 17:22 | Reagovat

NAUČ MĚ BÝT ZLÝ HLUPÁK

28 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 24. dubna 2017 v 17:22 | Reagovat

NAUČ MĚ TUPOU VÍRU

29 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 24. dubna 2017 v 17:23 | Reagovat

NAUČ MĚ URÁŽET VŠECHNO CO SE MI NELÍBÍ

30 Asterius Asterius | E-mail | Web | 24. dubna 2017 v 17:24 | Reagovat

[23]: Smazány byly jen komentáře s explicitním obsahem a přihlouplý spam.
A pokud nepřestaneš trollovat, tak budu nucen zablokovat pro tebe komentáře.

31 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 24. dubna 2017 v 17:31 | Reagovat

[30]: Nelíbí se ti tvoje vlastní rétorika, panáčku? To mě mrzí. Tak ukaž, jaký máš koule a napiš mi ještě něco chytrého, ať se zdraví jedinci nezfanatizovaní náboženským přesvědčením, pobaví. Říkala jsem, že neurážím něčí náboženské přesvědčení do doby, dokud nejsem druhou stranou já sama ad hominem uražená. Tak nebul a napiš mi něco, ať se pobaví.

32 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 24. dubna 2017 v 17:33 | Reagovat

To je ale odvahy najednou. Jojo, kouzelné tlačítko blokacem. Zajímavý, že já jsem ho na ty tvoje "rady" nepoužila

33 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 24. dubna 2017 v 17:34 | Reagovat

No jo, pánbů by se mohl zlobit, viď?

34 Asterius Asterius | E-mail | Web | 24. dubna 2017 v 17:38 | Reagovat

[31]: Nic takového jsi samozřejmě neříkala. Přečti si citaci na svém blogu znova. A nechápu, proč to taháš sem. Nikdo se v tom pak nevyzná. Nastavil jsem ti pouze zrcadlo. Pokud tě něco z mých slov urazilo, tak promiň. Ale asi sama tušíš, že je to s tebou tak, jak jsem ti to napsal. Nebraň se tomu.
Teď je to na tobě. Dál už se s tebou o tom bavit nebudu, považuji to za uzavřené.
Teď mě omluv, mám práci.

35 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 24. dubna 2017 v 17:41 | Reagovat

[34]: Nikdo se tě o nic takového neprosil. Nelíbí se ti vlastní rétorika, co? Taky ti "nastavuju zrcadlo". Seš dokonalej fanatik. A ještě k tomu zbabělec. No jo, mozek ti sežrali náboženství.

36 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 24. dubna 2017 v 17:43 | Reagovat

[34]: A neboj, urazit se chorym mozkem náboženského v fanatika jaksi nemůžu. Říkám, byl jsi další zvířátko na hraní, co se rozbili, tak se tě snažím spravit.

37 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 25. dubna 2017 v 11:48 | Reagovat

[34]: Kámo, netrucuj furt a nechovej se jako malej srab a pověz mi, co si myslíš o reinkarnaci.

38 Jan Duha Jan Duha | Web | 25. dubna 2017 v 12:07 | Reagovat

(37): O reinkarnaci jsem s ním diskutoval na svém blogu a ani po zhruba třiceti komentářích se nám nepovedlo jeden druhého přesvědčit.

39 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 26. dubna 2017 v 12:16 | Reagovat

[38]: Hm, chápu. Je to magor a navíc agresivní magor. Doporučuju konverzaci u mě na blogu u článku "Jung je na mě krátkej". Je to opravdu zábavný, ale ani divadlem, ani psanim by se neuživil. Je příliš špatnej herec a spisovatel. Jediný, co umí, je věštit z internetu.

40 Asterius Asterius | E-mail | Web | 26. dubna 2017 v 18:45 | Reagovat

[35]:[36]:[39]: :) Označení za fanatika od lidí, jako jsi ty, vždy potěší.

Ale trochu víc k tématu - pokud tě zajímá můj názor na reinkarnaci, tak si to opravdu najdi na blogu Honzy. Nemám čas se o tom znova rozepisovat.
No, a co ty? Jak nahlížíš na téma smrt a co je po ní?

41 stuprum stuprum | Web | 14. května 2017 v 17:47 | Reagovat

[40]: Po smrti následuje koloběh zrození. Doufám, mě při troše štěstí sv. Petr přiřadí k šutrům, protože co si pamatuji, být člověkem je poněkud otravné. :-|

42 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 4. června 2017 v 13:15 | Reagovat

Spíš zareaguju na ten ateismus. Nebe, peklo, to co je po smrti a další pro nás nevysvětlitelné aspekty našeho světa jsou transcendentní systémy.
Transcendentní znamená "nad naše chápání"- většinou ve spojení velmi vysoké matematiky, Einsteinovi teorie apod.
Systém- obecně všechno co se hýbe, nehýbe, úplně všechno, co z něčeho složeno (takže všechno).

Myslím, že většina věřících vidí ateistu jako úplného tupce, který je velmi přízemní, protože nevěří. Ale je to tím, že to nebe a peklo je pro ateistu prostě jen transcendentní, že to nemůže myšlenkově uchopit. Věřící si tu neschopnost rozumět těmto systémům nahrazují zase vírou.

Až jednou nějaký vědec pochopí transcendenci posmrtného života a vytvoří na něj vzoreček nebo vědeckou tezi, asi bychom si všichni potom líp rozuměli :-D

Jo, omlouvám se, že jsem utekla od tématu, ale při četbě tohoto článku mě napadlo právě tohle. Snad se nebudeš zlobit ;)

43 Asterius Asterius | E-mail | Web | 4. června 2017 v 15:26 | Reagovat

[42]: Nemyslím si, že transcendentní je nad naše chápání. Na pochopení je to možná těžší, nemůžeme využít žádnou osobní zkušenost, ale mělo by to jít pochopit. A o malé přiblížení jsem se snažil právě tímhle článkem. Jestli jsi atheistka a nic ti to neřeklo, tak jsem to asi nenapsal moc dobře.  :-|  :-)  

Ale každý se nad tímhle tématem zamýšlíme, a tak i nevěřícího člověka musí znepokojit myšlenka věčnosti, jak ji podává křesťanství. I když mi přijde, že atheisti hned zkraje zavrhují křesťanské učení a zabývají se všemi možnými i nemožnými variantami. Domnívám se, že jedním z důvodů je, že křesťanské učení je v tomhle velmi nepříjemné pro svědomí nejen atheistů.

44 Luz Luz | 8. června 2017 v 10:39 | Reagovat

Jsem krestanka, takze taky verim v nebe a peklo a snad i neco jako ocistec (i kdyz jsem z nekatolicke cirkve).
Nerozumim moc popularite viry v reinkarnaci. Snad je to pro nekoho utecha ve srovnani s virou v nic. Ale ve srovnani s virou v nebe bez konce? :O Proc si pak vybirat se znovu vracet sem.
Vnimam to jakp beznadejne a depresivni, nemit stalou identitu, predstava byt pokazde nekym jinym a byt treba i  nejakym zlym zkazenym clovekem nekdy v budoucnu (a neni mi nic platne se ted rozhodnout, ze to tak nebude, protoze pak budu nekym uplne jinym), neni zadna kontinuita osobnosti. Nebo predstava uz nikdy nebyt spolu se svou laskou (nebo az po nekolika dalsich zivotech, kdo vi)... a znovu prodelavat lidske utrapy... Je velmi znepokojujici na tehle idee, ze aktualni osobnost, kterou jsem, by se zrusila, a zacinalo by se zase od zacatku. V nebi v krestanskem pojeti je kontinuita osobnosti, i kdyz tam je duse bez tela, a i vztahy zustavaji.

45 Jan Duha Jan Duha | Web | 9. června 2017 v 11:17 | Reagovat

Pokusím se to vysvětlit vlastními slovy, jak to zhruba chápu.

Nebe je koncept dokonalé společnosti, kde nebudou problémy. V podstatě koncept utopie. V takové společnosti se ale podle mě lidi nic nenaučí a postupem času se začnou nudit, protože náš život je založený právě na tom, že se učíme z překonávání problémů, na které narazíme.

Nemít stálou identitu - co je to vlastně identita? Máme nějakou osobnost, záliby apod., ale naše myšlenky se neustále mění, stejně tak naše tělo stárne. Neříkám, že ,,já" nutně neexistuje, protože vnímáme, spíš že to není něco tak pevného, jak se to na první pohled může zdát. V buddhismu vnímáme vědomí jako proud řeky, je to jedna řeka, která nějak plyne, ale její směr se mění. Stejně tak si do dalších životů bereme své návyky a tendence, i když jsme pak jiným člověkem. To, jestli uděláme nebo neuděláme něco špatného, závisí vždy na našich rozhodnutích. I v diktatuře se můžeme rozhodnout, jestli poslechneme zvrhlý rozkaz, anebo zemřeme. A pokud je mezi dvěma bytostmi nějaké pouto lásky, pak se obvykle potkají i v dalším životě, byť v jiných tělech. Mně právě nebe a peklo nepřijde moc spravedlivé - buď budu věčně na místě, které bude dokonalé - a tak se tam nebudu nijak vyvíjet - anebo budu navěky trpět za omezený počet špatných činů. Karma je však spravedlivá. Co zaseješ, to sklidíš, ty jsi pánem svého života a za omezený počet špatností následuje omezený trest.

Na téma reinkarnace jsem napsal samostatný článek, kde to vysvětluju podrobněji, jestli chceš, mrkni

http://myslenkov.blog.cz/1605/proc-verim-v-reinkarnaci ;-)

46 Jan Duha Jan Duha | Web | 9. června 2017 v 11:20 | Reagovat

Už i to, že se lidi začnou v nebi nudit, bude problém, takže to přestane být dokonalá společnost. Jen doplnění ;-)

47 Asterius Asterius | E-mail | Web | 9. června 2017 v 23:18 | Reagovat

[45]: V poslední době nemám moc času nazbyt, tak jen stručně.

V Nebi žádná nuda být nemůže. Tam duše nazírá nekonečného Pána Boha, nevyčerpatelný poklad. („Co oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, ani lidskou mysl nenapadlo...“)
Trest věčného zavržení je spravedlivý. Těžký hřích je odporné zlo, je odpornější než všichni démoni.
Vybírám citaci z jedné knihy:
Sv. Kateřina jednou prosila Boha, aby jí ukázal ošklivost smrtelného hříchu. Bůh jí odvětil: „Neukáži ti ošklivost hříchu smrtelného, to bys nesnesla. Avšak ukáži ti ošklivost hříchu všedního.” Toto poznání všedního hříchu bylo tak hrozné, že světice prohlásila: „Raději chci po celý svůj život choditi bosá po žhavém uhlí, než viděti ještě jednou něco tak hrozného.”

P.S. při psaní mi došlo, že tvůj komentář byl pro Luz, tak snad to nevadí.

48 Jan Duha Jan Duha | Web | 10. června 2017 v 17:01 | Reagovat

A co, kromě zírání na boha, bude bytost v nebi dělat?

Není spravedlivé trpět neomezenou dobu za omezenou dobu činění špatností.
Představovat si spravedlnost takto má asi stejnou logiku, jako chtít někomu useknout hlavu za to, že ti ukradl ponožku.

Ani já bych nedokázal navěky mučit člověka, třeba jen za to, že nevěří v moji existenci. Přišlo by mi to absurdní a kruté, a tím spíš to musí přijít kruté bytosti, která se označuje za nekonečnou lásku.

Jinak po žhavém uhlí dokáže chodit mnoho lidí. Koncentrují svou mysl a soustředí ji na něco jiného. Pak to zvládnou.

https://www.youtube.com/watch?v=OVgz0DEF2c8

49 Magicmax Magicmax | Web | 11. června 2017 v 18:20 | Reagovat

Krásně zkrácený nadpis. Člověk hned ví, co za obsah má očekávat.

50 Asterius Asterius | E-mail | Web | 11. června 2017 v 18:32 | Reagovat

[49]: A to je dobře, nebo špatně?
No, já prostě radši píšu přímo k věci, vymýšlet si moc neumím. :-)

51 Janinka Janinka | E-mail | Web | 14. června 2017 v 9:06 | Reagovat

[2]: Proč by to měla být hloupost? Nikdo přeci neví, jak to po jeho smrti doopravdy bude. Myslím, že leckteré bude čekat veliké překvapení :-).

Jinak můj synek má poslední dobou hloubavou a neustále se potřebuje ujišťovat, jestli se v tom Nebi opravdu potkáme a jestli se tam poznáme. A jestli, když maličko zalhal, se do toho nebe opravdu dostane. A jestli, až zničí Slunce Zemi, bude Nebe i nadále existovat. A jestli... :-)

52 Jan Duha Jan Duha | Web | 14. června 2017 v 11:14 | Reagovat

Mě kdyby se dítě zeptalo, co bude po smrti, tak bych mu odpověděl ,,Co myslíš?" Tím bych rozvinul jeho fantazii mnohem víc, než kdybych mu řekl něco ve stylu ,,bude to a to (nebe, reinkarnace, nic..."). Přece, když něco nevím na 100%, tak to druhému nebudu podávat jako fakt, ale řeknu mu, já si myslím to a to, a co si myslíš ty...

53 Asterius Asterius | E-mail | Web | 14. června 2017 v 13:56 | Reagovat

[51]: Vždyť to píšu, proč. Člověk je přece jednota těla a duše.
Jak to, že nikdo nic neví? Existují četná svědectví a další výpovědi.
Každopádně překvapení to bude, pro někoho milé, pro někoho tragické. Jak asi dopadnu já? Jsem tím občas hodně znepokojený.

54 Luz Luz | 14. června 2017 v 18:45 | Reagovat

Neda se tvrdit, ze je nezbytne nutne telo i duse, vzdyt i podle krestanske viry duse porad nejak zachovava osobnost toho cloveka i po smrti bez tela, porad to jsou oni, mohou si uvedomovat sebe, komunikovat spolu i s Bohem. I to telo nakonec bude jine v te oslavene podobe, nez jak je ted.

55 Asterius Asterius | E-mail | Web | 14. června 2017 v 20:14 | Reagovat

[54]: Ano, to je pravda. Sv. Augustin člověka definuje takhle:
„Co jest člověk? Rozumná duše, mající tělo.“
Takže duše je důležitější. A oslavené tělo bude sice trochu jiné (dokonalé atd.), ale pořád to bude to původní. Blíže bychom se o tom mohli dozvědět v nějaké knize zaměřenou na eschatologii.
Dík za komentář.

56 ┼Eleanore Inkake Samanthe Lune┼ ┼Eleanore Inkake Samanthe Lune┼ | Web | 16. září 2017 v 0:50 | Reagovat

Nemohu rict nic jen ze je to pravda

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama