Pudy, emoce, rozum, víra

8. listopadu 2015 v 14:00 | Astaer |  Zmatený svět
Dnes má většina lidí zmatek v mysli. Nevědí, jaké jsou skutečné významy některých věcí, a dávají jim významy falešné, nebo staví na přední místo a řídí se podle něčeho jiného, než by měli. Tak je tomu dnes i u emocí a rozumu.

Pudy, emoce, rozum, víra

Už docela dlouhou dobu se v psychologii studuje, na základě čeho člověk jedná. Zčásti to není příliš nové zjištění. Člověk totiž jedná asi ze 70-80% na základě emocí (některé názory říkají, že ještě víc). Přišlo se ještě na další zjištění. Lidé jednají z větší části na základě emocí i tehdy, kdy se snaží jednat na základě rozumu.
Někdo už teď nabyde dojmu, že kladu emoce do protikladu s rozumem. Řekli byste, že pokud člověk v takové míře jedná podle emocí, tak je to přirozené a je zbytečné dělat takový protiklad. Zprvu se zdá, že tomu tak je. Ale musíme se podívat, jak vypadá jednání téměř jen na základě emocí, nebo pokud člověk neklade důraz na rozum, jaké mohou být důsledky takového jednání.
Jistě jste si každý u sebe všimnuli, že emoce jsou velmi nestálé. V mnoha případech nás emoce mohou nutit k jednání, které je nerozumné.

Vznik emocí
Nejprve je potřeba se podívat, jak emoce vznikají. Jednoduchý popis, který snadno odpozorujeme, je následující. Určitý předmět působí na smysly, které tak podráždí nervy. Poté následuje vjem, to znamená, že člověk si uvědomí ono působení. Na základě uvědomění následuje nějaké jednání. Takový popis můžeme užít i u zvířat. Pak se zdá, že i zvířata mají emoce. Ale není tomu tak.
Zvířata jednají na základě pudů, které jsou nižší než emoce (také člověk může jednat podle pudů, samozřejmě). Podíváme se tedy, jak to snadno poznat. Člověk jako jediný tvor dokáže měnit své chování proti působícím podnětům. Např. když působí na lidské tělo bolest, jeden člověk bude sténat, druhý tuto bolest vydrží. Něco takového můžeme sledovat už u primitivních národů. Některé kmeny "zdobí" své tělo skarifikací, kdy se kůže rozřezává do ornamentů ranami a ty se nechávají otevřené a ještě se do nich sype popel či písek, aby jizvy byly velmi patrné. Při takovém působení dokáže člověk navenek zůstat zcela klidný, i když působí bolest. Ale zvířata tohle nedokážou, budou jednat podle pudů. Zajímavou skutečností také je, že člověk jako jediný tvor se dokáže opravdu smát. Když se rodiče usmějí na nemluvně, tak ono se také začne smát. Snad tohle postačí pro rozlišení, i když je toho samozřejmě víc. Ale zpět k emocím, které mají jen lidé.

Důsledky
Z prostého popisu na začátku předchozího odstavce je vidět, že pro jednání člověka není tolik důležité, jak emoce vzniká. Je potřeba se ptát, jak vzniká uvědomění, bez kterého by pak nedošlo k vyvolání emoce a následného jednání či postoje. Před chvílí jsme viděli, že emoce nejsou pudy. Takže uvědomění emoce musí být odněkud jinud, aby to nebyly pudy, ale opravdové emoce.
Na začátku jsem psal, že působením na smysly vzniká vzruch, který tvor pociťuje. Vzruch přechází v cit a teprve pak přechází u člověka cit (to co pociťujeme) v emoci. Poslední přechod se děje v duši a jako ozvěna se pak odráží v člověku. Tento odraz každý z nás rozeznává - vidíme rozdíl mezi tělesnými vzruchy, které vycházejí ze změn na těle a vycházející z emoce, nebo vášně, chcete-li.
Člověk se skládá z těla a rozumové duše. Tak tělo má snahu po hmotných předmětech, rozum po předmětech duchových. Sv. Tomáš Akvinský vysvětluje, že vášně samy o sobě, pokud vznikají v těle, nejsou ani dobrými ani zlými. Až rozum jim dává mravní odlišnost.
Tak záleží na postoji člověka k emocím a vášním, které se u něho objevují.
Emoce a vášně jsou často v rozporu s rozumovým jednáním. Člověk vášnivý se nechává ovládat emocemi a vášněmi, rozumem k tomu svolí. A tak se oslabuje vůle, až se člověk stane naprostým otrokem vášní.

Závěr
Souhlas s jednáním na základě emocí v dnešní době převládá. Ba co hůř ještě se podporuje ("dělej podle toho, jak to cítíš"; "buď spontánní" apod.). Takové jednání je nerozumné, a proto z něho vzniká tolik potíží a neštěstí. Můžeme to vidět na trestné činnosti lidí, vzlášť u případů, u kterých si většina řekne, že nad něčím takovým zůstává rozum stát.

Křesťané už od začátku umrtvovali své tělo, své vášně. Jak vidíme, je to velmi užitečné a potřebné i pro tento časný život a celou společnost. Člověk má totiž sklon ke zlému (dědičný hřích), proto je potřeba se varovat všeho, co ke zlému vede, jako je jednání na zákaldě vášní, a naopak dávat přednost tomu, co vede k dobrému - usilovat o rozumové jednání.

Abych doplnil výčet v nadpisu, tak se jen zmíním o víře a dám základní informaci, protože vysvětlení této důležitosti je nejméně na další jeden článek.
Vírou totiž poznáváme skutečnosti, které samotným rozumem poznat nedokážeme. A tak víra stojí ještě nad rozumem.
Správné pořadí od nejvyššího k nejnižšímu je tedy následující:
víra
rozum
emoce
pudy

(Pro zájemce přidávám ještě knížku, z které jsem čerpal některé odborné informace.)
Reference:
KACHNÍK, Josef. Lidské vášně a jich výchova dle ethických zásad sv. Tomáše Akvinského. Praha: V. Kotrba, 1916.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fellien Fellien | Web | 16. listopadu 2015 v 14:15 | Reagovat

Já si myslím, že je hodně důležité a správné jednat na základě emocí. Ale je také hodně důležité dokázat své emoce ovládat a usměrňovat. Ale rozhodně není dobré dělat věci proti svým emocím. To člověka činí jen ušlápnutým a nešťastným. Naopak šílené výbuchy emocí také nejsou zrovna dobrý rádce pro to, jak se v životě zachovat a rozhodnout. Myslím si, že rozumný a zdravý člověk jedná a přemýšlí střídmě a i když jedná špatně a nesmyslně, je to přípustné, pokud se tím nedotýká jiných lidí v negativním slova smyslu.

2 Astaer Astaer | E-mail | Web | 17. listopadu 2015 v 13:06 | Reagovat

[1]:Děkuji za Váš komentář.
Souhlasím, že střídmost je vždy na místě. Jenže, jak jsem psal v článku, když člověk jedná z tak velké části podle emocí, kdy se upozaďuje rozum, tak to podle mě střídmé není.

Píšete, že "není dobré dělat věci proti svým emocím". S tím právě úplně tak nesouhlasím. Určitě by u člověka měl být určitý soulad mezi rozumem a emocemi. Ale podívejte se ku příkladu na takový případ:
Někdo mě požádá o pomoc. Ale mě se nechce tomu člověku pomáhat, i když můžu, protože:
- třeba se s ním moc nemusím
- nebo mě tím otravuje
- pokud se jedná o nějakou materiální pomoc, která mě nijak nezatíží, tak se zdráhám mu cokoliv dát, protože bych se cítil pak ochuzený. Ale pak když přemůžu nechuť něco dát, tak se budu zas cítit jako lepší člověk.
Příklad asi není dokonalý, jen jsem chtěl ukázat, že v určitých případech může být i jednání proti emocím dobré a učiní člověka nakoneč právě šťastným.

3 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 17. listopadu 2015 v 19:54 | Reagovat

podle mě má být míra emocí v rovnováze, jinak ani nedojdeme výš k rozumu a víře. Musíme se naučit pracovat s pudy, emocemi... a postupně stoupat výše.

4 Arbiter Elegantiae Arbiter Elegantiae | E-mail | Web | 17. ledna 2016 v 11:54 | Reagovat

Po téhle knížce se musím podívat... ^^

5 Astaer Astaer | E-mail | Web | 17. ledna 2016 v 12:00 | Reagovat

[4]: Je dostupná na internetu, mělo by stačit zadat název do vyhledávače a najdete ji.

6 Jack Godman Jack Godman | E-mail | Web | 9. srpna 2016 v 16:01 | Reagovat

Myslím, že pudy a emoce jsou něco jako zastaralým nástrojem, který jsme hodně využívali v minulosti, kdy naše znalosti nebyli na takové úrovni, aby nám zajistili přežití. Spoléhali jsme se tedy více na emoce.

Jak člověk procházel určitými etapami historie a získal znalosti potřebné pro předání životních zkušeností, začali lidé k emocím přidávat i racionalní myšlení. Byli zkrátka schopni se poučit ze svých chyb, což vedlo více k užívání a rozvoji intelektu.
Dnes je na emoce kladen až příliš velký důraz. Daleko spokojenějšího a šťastnějšího života bychom se dočkali bez nich. Přes to se jich lidé nechtějí vzdát, protože činí jejich život jednodušší.

Jinak, autorovi patří obrovský respekt. Po dlouhé době jsem narazil na někoho skutečně inteligentního, kdo svou inteligenci pouze nepředstírá.

7 Astaer Astaer | E-mail | Web | 9. srpna 2016 v 17:01 | Reagovat

[6]: Tak v tomto článku jsem ve velké míře čerpal z uvedené publikace, takže možná došlo k přecenění. xD

Emoce podle mě do života patří, bez nich bychom byli jak pouhé stroje. Ale zkrátka musí se s nimi opatrně a dávat před nimi přednost rozumu.

8 Jack Godman Jack Godman | E-mail | Web | 9. srpna 2016 v 17:14 | Reagovat

[7]: Souhlasím, že lidé zatím nejsou připraveni se emocí vzdát. Ale myslím, že oproštění od emocí je evoluční krok, který by mohl lidstvo posunout dál (to jestli je to reálné a jestli se toho civilizace dožije, to je druhá věc). Ale dokážu si to celkem dobře představit. Civilizace, která už nebude závislá na majetkových hodnotách. Žádné potřeby dělat rozdíly mezi chudými a bohatými. Lidé by dělali to co by bylo potřeba a ne jen to co by chtěli pro vlastní potřebu.

Jistě, chápu, že v současnosti by se podobná společnost jevila jako značně sterilní a neosobitá. Jenže když uvážím klady a zápory, plynoucí z emočního jednání, vychází jako logický krok emoce zcela eliminovat. Nakonec, všechny problémy minulosti a současnosti byli nebo jsou způsobeny emocemi.

Dobře, možná jsem tě opravdu trochu přecenil, ale uvažuješ zajímavým směrem, což z tebe nedělá génia ale spíše vnímavého člověka :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama